Obec Víska leží v malebném podhůří Železných hor v údolí řeky Doubravy a Novoveského potoka. Nachází se na silnici mezi sousedními obcemi Nová Ves u Chotěboře a Maleč, šest kilometrů od města Chotěboř v okrese Havlíčkův Brod v Kraji Vysočina. Polohou náleží k severozápadnímu cípu Českomoravské vrchoviny, nadmořská výška je 385 m a rozloha činí 3,85 m2. Z celkové výměry tvoří 80% zemědělská půda, 310 ha. Většinu představuje orná půda, která má výměru 246 ha, což je 64 % z rozlohy katastrálního území. Zbývající část tvoří zahrady a hlavně louky, které se nacházejí především okolo řeky, rybníků a potoka. Lesní půda zabírá necelých 44 ha, vodní plochy 5,8 ha, zastavěná plocha 7,2 ha a ostatní plocha 18 ha. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1515. Skutečná historie obce je prokazatelně starší. Dle pověstí souvisí se zaniklou osadou Rouzeň, která se nacházela na stejnojmenném kopci nad obcí. Existenci vsi Rouzeně potvrzují listinné prameny k roku 1288, byť v tomto roce byla již obec označována jako pustá. Rouzeň náležela původně k majetku kláštera ve Vilémově. Zanikla nejspíše v době, která následovala po smrti krále Přemysla Otakara II. (1278). Existenci této osady potvrzují archeologické nálezy na úpatí kopce. Dle pověsti, která se zde traduje, došlo po zániku zmíněné vsi k odchodu jejích obyvatel. Ti pak založili nové vesnice – větší Novou Ves a menší Vísku. Počátky Vísky tak můžeme datovat nejspíše do 13. století. Prvními historicky doloženými majiteli obce byli Trčkové z Lípy. Ti v roce 1515 prodali Vísku Mikuláši Otmarovi z Holohlav. Jeho rod pak v obci zřejmě sídlil, což by dokazovala zmínka o Mikuláši Otmarovi z Holohlav a na Vísce. Erb Otmarů s černým krkavcem (havranem) se stal
základem současného znaku obce. Rod Vísku vlastnil do počátku 17. století, kdy se obec stala součástí malečského panství.
Samostatnost Víska získala v polovině 19. století. Tehdy také rychle rostl počet jejích obyvatel, který v roce 1880 dosáhl čísla 415. V obci se postupně rozvíjel čilý spolkový život, v roce 1907 vznikl spolek dobrovolných hasičů, po 1. světové válce místní Sokol. Roku 1901 nechalo zdejší zastupitelstvo postavit školu, která zde působila až do roku 1960. Nejpozději od počátku 20. století až do jeho 50. let se zde pravidelně hrálo ochotnické divadlo. Po 2. světové válce zde začal poměrně rychle klesat počet obyvatel. Během kolektivizace bylo založeno JZD Víska, které se později sloučilo do JZD Nová Ves – Víska a nakonec do JZD Doubrava. V roce 1960 ztratila obec svoji samostatnost a byla přičleněna k Nové Vsi a později k Malči. Od roku 1992 je obec Víska znovu samostatná.
K 1. lednu 2022 žilo ve Vísce 180 obyvatel. Počet obyvatel ve věkové skupině 0-14 let je 32 osob, ve skupině 15 – 64 let je 114 osob a ve skupině nad 65 let je 34 osob. Na základě posledních údajů statistického úřadu bylo ekonomicky aktivních 85 našich občanů, 8 občanů bylo nezaměstnaných a 48 nepracujících důchodců. Počet osob hlásících se k církvi je 31, z toho 14 k Církvi římskokatolické a 4 osoby k Českobratrské církvi evangelické.
Dopravní poloha Vísky není příliš významná a dopravní situace zde tudíž patří k problematičtějším. Obcí neprochází žádná železniční trať a nejbližší vlakové nádraží je v Chotěboři na trati Havlíčkův Brod – Pardubice. V minulosti ovšem měla Víska k vybudování železnice poměrně blízko. Na počátku 20. století se zde dostala do popředí zájmu myšlenka na postavení místní dráhy Chotěboř – Třemošnice. Pro dráhu byl již vypracován podrobný projekt, ale nebyl uskutečněn. Velmi dobré dopravní spojení autobusy zde fungovalo do roku 1990. Obcí prochází silnice III. třídy č. III/34522 z Nové Vsi do Malče a na ní se napojuje silnice č. III/34524, která vede směrem na Pukšice a spojuje Vísku se silnicí II. třídy č. 345 vedoucí z Chotěboře do Golčova Jeníkova. Bezprostředně v obci se tedy jedná o dopravní komunikace méně významné. Pro spojení Vísky s okolím je nejdůležitější autobusová doprava, která směřuje do blízké Chotěboře. Provozuje ji akciová společnost Arriva autobusy a.s., která zajišťuje regionální a příměstskou dopravu na linkách a spojích objednávaných Krajem Vysočina a jednotlivými městy a obcemi. Linky a spoje, objednávané Krajem Vysočina, jsou zařazeny do Integrovaného systému VDV (Veřejná doprava Vysočiny) kde platí jeho tarif, ceník a přepravní podmínky. V minulém období klesl zájem občanů o autobusovou dopravu, jehož příčinou bylo výrazné omezení spojů a zhoršení přestupní návaznosti mezi linkami. Kraj Vysočina zpracovává novou koncepci jízdních řádů.
Nejdůležitějším rysem připravované koncepce je právě zmíněný problém. V obci působí mateřská škola se dvěma třídami. V minulosti jedna z nich byla zřízena jako speciální s logopedickou výukou. V současné době školka přijímá i děti ve věku od 2 let a využívá možnosti financování asistentky z dotačních titulů. Sídlí v budově, kde se nachází i obecní úřad. V mateřské škole je zaměstnáno 7 žen – 4 pedagogické pracovnice, 1 účetní a 2 provozní zaměstnankyně – ředitelka MŠ, účetní a provozní hospodářka mají trvalé bydliště v obci. Občané obce jsou zaměstnáni na smlouvu nebo na dohodu nejenom v obecním obchůdku, ale i na obecním úřadě. Vykonávají funkce prodavačky, uklízečů veřejných prostranství nebo jako externí účetní. Pro občanskou vybavenost má největší význam „Obecní obchůdek“, který provozuje jako doplňkovou činnost sama obec. Pohostinství u Fajmanů po dlouhé době covidových opatřeních omezilo svoje služby pro občany, ale provozovnu nezrušilo. Zemědělství zastupovala především provozovna chovu prasat, která patřila Zemědělskému družstvu Nová Ves – Víska. V současné době je v obci registrováno 25 podnikajících osob dle živnostenského zákona, 3 zemědělští podnikatelé a 7 právnických osob – z toho 3 obchodní společnosti. Převažující činností je podnikání v oboru stavebnictví, následuje velkoobchod a maloobchod, zemědělství, administrativní a podpůrné činnosti.
Od meziválečné doby dodnes slouží zdejším obyvatelům místní knihovna, s připojením na internet. Dodržují se zde tradice stavění májky, pálení čarodějnic, v posledních letech bylo obnoveno i pořádání maškary a hraní ochotnického divadla. V obci je parčík s památníkem obětem 1. a 2. světové války a kamenným křížkem z roku 1879. Za Vískou směrem k Pukšicím stojí dřevěný kříž obnovený v roce 1999. Tento kříž byl postaven na počest neznámého vojáka z prusko-rakouské války z roku cca 1866. A mimo jiné si tohle místo vybrali dva novomanželské páry k oddavkám. Starosta se této slavnostní události velice rád ujal a oběma manželským párům jsme přichystali výjimečný svatební obřad. Víska se nachází v bezprostřední blízkosti CHKO Železné hory. Železné hory vytvářejí nádherné panorama nad obcí. Další dominantu obce představuje vrch Rouzeň, který dosahuje nadmořské výšky 452 m. Geologické podloží obce bylo ovlivněno přítomností druhohorního moře. Z něj pocházejí i zde časté opukové vrstvy, v nichž lze objevit zkameněliny tehdejších živočichů. Na Rouzeni můžeme nalézt pozůstatky tří lomů na opuku, z nichž dva jsou v katastru obce. V bezprostřední blízkosti hranic katastru se nachází i lom zaregistrovaný v roce 1994 jako významný krajinný prvek. Jsou v něm odkryta charakteristická úložná souvrství z usazenin mořského původu. Vodstvo v obci reprezentuje řeka Doubrava. Její hlavní přítok na katastru obce představuje Novoveský potok, který je v areálu obce regulovaný. Mezi Vískou a Heřmaní protéká řeka korytem lemovaným skálou a stromy, kde můžeme spatřit čápa černého. Dále se zde nachází pět rybníků. Ze zdejší vegetace určitě stojí za zmínku krásné lipové stromořadí rostoucí podlé silnice ve středu obce. Alej je obzvláště působivá v období květu. Občanům obce nezůstává tato alej lhostejná a na základě jejich podnětu byl zpracován projekt o stavu lipového stromořadí, na jehož základě byla alej zapsána jako významný krajinný prvek. V katastru obce je hojně zastoupena mimo lesní zeleň. I díky ní má Víska při pohledu z Železných hor výrazně „zelený” ráz.